Možnosti léčby
Používá se terapie postupného vystavování obávané situaci v kombinaci s kognitivní terapií a někdy i farmakoterapií (antidepresiva SSRI a SNRI). Většinou platí, že pomocí antidepresiv se dá omezit úzkost a tělesné příznaky, ale vyhýbavé chování spojené s agorafobií se téměř nemění. Proto se kromě farmakoterapie pacient (pod dohledem terapeuta i samostatně) postupně a systematicky (nejlépe denně) vystavuje obávaným situacím. Začíná se u situace působící nejmenší úzkost. Tato terapie je založena na faktu, že úzkost nemůže růst do nekonečna a pokud je pacient v kontaktu s obávanou situací po dostatečně dlouhou dobu, začne úzkost klesat.
Antidepresiva
Farmakoterapie je velmi účinnou metodou léčby pro lidi trpící panickou poruchou a agorafobií. Přes 50 % postižených panickými záchvaty, kteří jsou léčeni antidepresivy, se výrazně zlepší nebo dosáhne úplné remise – tj. vymizí u nich všechny příznaky, které měli. Antidepresiva pomáhají vytvořit rovnováhu na těch neuronech v mozku, kde je u panické poruchy nedostatek působků (hlavně serotoninu). Chybějící látky přímo nedodávají (nic „cizího“ se vám do mozku nedostane), ale svým působením mohou zamezit jejich nadměrnému zpětnému vychytávání do neuronů a zvýšit jejich nabídku tam, kde je to potřeba. Proto také jejich efekt není okamžitý, ale zpravidla se objeví za 3–6 týdnů podávání. Jsou to léky, na které nevzniká závislost.
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu – SSRI
Jako velmi účinnými pro kontrolu panických atak se ukázaly escitalopram, citalopram, paroxetin, sertralin, fl uoxetin a fluvoxamin. Tyto léky výrazně snižují frekvenci panických záchvatů. U mnoha lidí je plně odstraní. Jejich výhodou je dobrá účinnost, minimální vedlejší účinky a to, že nehrozí návyk.
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu – SNRI
Účinnost je podobná jako u SSRI, vedlejší účinky jsou rovněž minimální a nehrozí návyk. U panické poruchy se osvědčil zejména venlafaxin.
Tricyklická antidepresiva – TCA
Nejvíce prostudovanými tricyklickými antidepresivy jsou imipramin a clomipramin. Jejich výhodou je vysoká účinnost, nevzniká závislost, nemusí se zvyšovat dávka, mají dlouhý poločas vylučování, takže dovolují podávání v jedné denní dávce a mají stejně antipanický jako antidepresivní účinek. Nevýhodou bývají vedlejší účinky, jako je sucho v ústech, zácpa, zpočátku rozmazané vidění, sklony k závratím při rychlých změnách polohy (z lehu do stoje), které jsou nepříjemně prožívány první 1–2 týdny. Mají poměrně delší nástup účinku (po 6–12 týdnech).
Benzodiazepiny
I když benzodiazepiny mohou být velmi užitečné při zvládání akutního stavu úzkosti či paniky, nejsou nejvhodnější pro dlouhodobé užívání, protože ohrožují návykem. Patří sem léky, jako je alprazolam, clonazepam, lorazepam, bromazepam, diazepam a další. Efekt se objeví již během prvních dvou týdnů podávání. Musí se většinou užívat několikrát denně. Benzodiazepiny by se neměly podávat déle než 2–4 měsíce protože hrozí závislost. Vysazovat by se měly vždy postupně, protože při rychlejším vysazení hrozí rozvoj abstinenčního syndromu.